Příběh

 
Bylo parné odpoledne a Neferath s Indahar byli na průzkumu západního břehu Osgiliathu, jednalo se o rutinní průzkum pevnosti Gondoru. Ale v tu chvíli když probíhali právě kolem průsmyku v Horách stínů, něco ze směru průsmyku zaslechli, Indahar povídá : "připadá mi, jakobych slyšela dusot koní", "Ano, souhlasím, a ne zrovna páru koní, raději se vraťme k pevnosti a uvidíme co se bude dít." : řekl Neferath a rychlejším tempem se otočili a zamířili zpět k pevnosti, v tom se z lesa vynořila parta až dost ostříleně vypadajících válečníků, kteří rozhodně nevypadli že by je jen chtěli doprovázet k pevnosti. Neferath i Indahar v tu chvíli jen strnule stáli a čekali, jak se situace vyvrbí, jelikož jim bylo jasné, že ani útěk, ani boj nevyřeší situaci. Když už takhle chvíli stáli a ani jeden z nich se nepokusil o útok ani konverzaci, Neferath uslyšel něco zpoza zad, tak se otočil aby zjistil, kdo že se jim to snaží dostat do zad. Z průsmyku se vynořila další početná skupina a v tu chvíli to pochopili, v hlavě si to Neferath s Indahar začali uspořádávat, tohle nejsou nějací zlodějíčci, tohle jsou Mordořani, ti ale nemají tolik slitování, tomuto momentálně ani Neferath, ani Indahar nerozuměli. Najednou jeden z nich vystoupil z řad a pomalu se blížil k Neferathovi, nyní byl Neferath s Indahar připraveni na cokoliv, v hlavách jim probíhalo, že raději padnou v boji nežli kleknout na kolena. Když už byl Mordořan jen par stop od nich, Neferath si všimnul jak pomalu ale jistě tasí meč, v tom Indahar vytáhla z torny Gondorský roh a hlasitě až skoro omračujícím tónem zatroubila. Mordořani jeden za druhým vytasili své zbraně a vrhli se na ně, v tom jeden z nich pozvedl meč vysoko nad hlavu a něco zvolal. Šlo slyšet jakési burácení a pořvávaní směrem od pevnosti, Neferath s kuráží a hrdostí řekl : "To, co slyšíte je hlídka sčítající mnoho plně vyzbrojených Gondorských elitních válečníků, máte 2 možnosti : zabijete nás, ale sebe už nezachráníte a nebo se ztratíte a my Vám dáme slovo, že Vás nebudeme pronásledovat. V očích Mordořana nebylo jasné, zda Neferathovi rozumí, ale bylo zjevné z jeho těkavého pohledu, že přehodnocuje nově vzniklou situaci. Zlostně zavrčel a zvolal na své nohsledy něco, čemu rozuměli jen oni a zmizeli stejně tak rychle, jako se objevili. Z dálky šlo ještě ale zřetelně slyšet slova jednoho z nich, kterým nyní rozuměli až moc dobře : "Jednou se znovu střetneme a už Vás neušetříme, vy !!!!.........vy Greenhorni!!!" a se smíchem završujícím první a poslední celou větu vůdce Mordorské bandy zmizeli v průsmyku.... Sotva se Neferath s Indahar stihli otřepat z oné velmi napjaté situace, dorazila celá hlídka sčítající jen 2 mistry řemeslné výroby svírající v rukou jakési řinčidla z plátů plechů a menším stádem koní spřáhnutým lanem k sobě... "Yperitko a Lukisku, ráda Vás vidím přatelé, bylo to jen o fous, ale vypadá to, že máme nove jméno pro společenství." : řekla Indahar a Neferath jen dodal : "A víte, že ano? Od teď nás budou všichni znát pod jménem Greenhorns!! A příště je dostaneme!!", ostatní jen přikývli a všem bylo jasné, že cestu domů mají o čem rozmlouvat.....
 
by Neferath
  
     

 

     
 

 

Byl krásný jarní den,
 
sluneční paprsky pronikaly do krčmy okny i dokořán otevřenými dveřmi. Uvnitř se vznášel kouřový opar z několika dýmek, hospodský za pultem nepřítomně leštil prázdné korbely zástěrou a poslouchal hovor hostů, který byl však slyšet i venku: ??. a já ti řikám, že to musel bejt vampejr?, hulákal jeden. Druhy na to: ?Borový šišky s octem, žádnej vampejr. Každej přeci pozná, že to musel bejt hrůznej drakodlak, co rozpáral tu kravku?. Hovor pokračoval ve stejném duchu ještě několik hodin a jak se vyprazdňovaly korbely s pivem, argumenty padaly stále hlasitěji a s kouřem v místnosti houstla i atmosféra. Většina hostů podporovala své argumenty zběsilými gesty, někteří v rukou drželi různé předměty, dva hobiti mávali lžícemi, lovec ze severu dlouhým tesákem a opilý trpaslík kostí ze skopové pečínky. Hospodsky jako jediný ničím nemával a jen poplácal těžkou dubovou palici, kterou měl schovanou pro případ pod pultem.
Venku se pomalu začínalo smrákat, když tu do krčmy vlétl mladý hobit a už od dveří křičel: "Pojdte honem se podívat ven!?" Všichni zmlkli, většina z nich se zvedla a potácivou chůzí se natlačila ke dveřím ven. Nejprve nebylo nic slyšet ani vidět, za chvíli se však na cestě objevila matná záře, která přešla v zář pochodní a luceren a již bylo slyšet i hlasitý a veselý zpěv. K hospodě přijížděla skupinka divných jezdců na koních, poslední z jezdců za sebou vedl skupinku nákladních lam. Všichni svorně zpívali nějakou veselou písničku.
Když projížděli kolem hospody, jeden z hobitů polohlasem řekl: "Co je to za chlápky? Podívejte, jak jsou divně oblečený, celý v zeleným a to divný paroží na hlavách??", "A co to sebou táhnou za harampádí? Vypadají jako žakéři nebo bardi", řekl druhý.
Postarší hobit, co zůstal sedět u stolu hlasitě řekl: "Nenechte se mýlit jejich vzhledem, slyšel jsem, že zahnali na útěk skupinu skřetů a skurutů z Mordou. Říkají si Greenhorns a mají pověření od samotného krále Gondoru". "Co skupinu," zastrčil si lovec nůž do pouzdra na opasku, "slyšel jsem že pobili celou setninu mordořanů!?" Opilý trpaslík odkousl poslední kousek pečínky z kosti a prohlásil: "Setninu? Porubali celú kohortu a i kobyly jejich sežrali!?"
 
Hosté se začali vracet ke stolům a hovor se rozproudil okolo nového tématu, to už ale skipinka jezdců zmizela v lese a jejich zpěv utichl chvíli potom, co z dohledu zmizel svit jejich loučí.
 
  viz RP novinka č. 314, zde